Dublin

Jsme zpět. Včerejší přistání bylo hladké, po vystoupení z letadla jsme utrpěli menší šok z té teploty (teda spíš chladnoty), co tady je.

Odlítali jsme v sobotu 8.10. a to se tady začínalo už trochu ochlazovat, vrátili jsme se do totální Sibérie :-), na teploměru dnes asi 9 stupňů.
Po teplotách, který kupodivu panovaly těch pár dnů v Irsku (15-18 st.), to byl malý šok.

No a jak jsme se měli? Samozřejmě úžasně. Tentokrát jsme to pojali trošku jinak, než před 2 lety. Přijeli jsme si to užít hlavně s dětma, zkusit si takový obyčejný život místních, neběhali jsme po památkách, ale bylo to naprosto fantastických 5 dnů.

Letěli jsme opět s Ryanairem, s přestupem v Londýně, cesta v pohodě, na místě jsme byli kolem 21.15 tamního času (v Irsku je o hodinu míň, než u nás).

Děti na nás čekaly na letišti, bouřlivě jsme se přivítali, nasedli do kamarádova auta a frčeli domů. Do 2 do rána jsme si povídali, nemohli jsme se setkání nabažit.

V neděli ráno jsme vyrazili na prohlídku pivovaru Guinness.
Exkurze byla dost zajímavá, historie tohohle irskýho zázraku sahá až někam do 17. století. Projde se několik pater,
až nakonec skončíte v posledním, 7. patře, kde je v ceně pinta čerstvě natočeného Guinnessu.

Já teda pivo nepiju, ale tohle jsem musela ochutnat :-) Fakt je dobrý.

Z pivovaru jsme skoro vyběhli a docela svižným krokem spěchali "někam", kde na nás mělo čekat překvapení :-) Po cestě jsem si v běhu cvakla tohohle krasavce,

taky hotel, do kterého půjdeme večer na večeři s programem a živou irskou hudbou,

a několik čekajících motokol :-) jedno by se mi teď možná hodilo :-)

No a najednou to překvapení... Došli jsme ke kočáru, z kozlíku seskočil irský kočí, otevřel nám dvířka, nasedli jsme a jeli na asi hodinovou projížďku městem. Pro mě zase jeden splněný sen, jízda v kočáře, děkuji děti :-)
Po projížďce nás ještě kočí vyfotil
A nastal pomalu čas na oběd, takže jsme pokračovali přes město s občasným nakouknutím do obchůdků
až k hospůdce, která byla udělaná ve starém kostele

Atmosféra vevnitř byla narosto nepopsatelná, nedalo se tam ale fotit :-( Protože bylo hezky, sedli jsme si na zahrádku, objednali si pivko a 3x grilovaný křidýlka v marinádě a jednou lasagne. Famózní zážitek chutí :-)
No a pak už naše kroky mířily na Octoberfest, který byl pro nás dalším úžasným zážitkem, do té doby nepoznaným.

Cestou jsem zase trošku fotila :-)

Prošli jsme kolem Památníku obětem hladomoru
A jsme na místě
Byly tam desítky lidí, popíjeli, bavili se, kupodivu se všichni chovali slušně, německá kapela dostávala všechny do varu, prostě pro nás neobvyklá, ale zábavná událost.
Pivo se čepuje do tupláků, všichni občas zaráz pozvednou své litrové sklenice a zazpívají hromadný přípitek, byl to super zážitek.

Po cestě domů jsme se stavili ještě ve 3D kině a nakoukli na moment do Temple baru a poslechli si muzikanty, kteří živě hrají většinou na kytary ve spoustě irských pubech.

Další den jsme se ráno probudili do deště a sychrava, takže původní plán padá. Jedeme teda asi hodinku busem na kraj města a procházíme velké nákupní centrum. Je tam aspoň sucho, teplo a nefučí vítr :-)

Večer se vyfikneme, Michal zavolá taxi, protože pořád prší a cesta pěšky by trvala asi půl hodiny a jedeme do hotelu, kde na nás čeká předem objednaný večer s živou hudbou a ukázkou irských tanců, spojený s tříchodovou večeří.

Posadili nás k jednomu ze 3 stolů, na kterých byla pípa a mohli jsme si celý večer točit pivo sami :-)

Jídlo bylo výborné, předkrmy, hlavní jídla a dezerty vynikající. Jen tam byla hrozná tma, nedalo se dobře fotit.

Fotky ale stejně nezprostředkují tu atmosféru, nádherný irský melodie, který hráli a zpívali 3 irští muzikanti,
ani zážitek z vystoupení 3 dívek a jednoho tanečníka, kteří nám předvedli irské tance. To se prostě musí vidět a zažít, doporučuju :-)

Ráno po probuzení počasí zase nic moc, zima nebyla, teploty byly příjemné, ale zase poprchávalo a bylo zataženo.

Takže zahrady se opět odkládají a vyrážíme autobusem na Howth.

Tentokrát jsme nešli trasu po pobřeží, jako před 2 roky, protože bylo fakt mokro a blátivo, vydali jsme se vnitrozemím až do přístavu.

Při čekání ve frontě na zdejší pochoutku Fish and chips jsem si krátila čas focením racků, kterých tu bylo opravdu hodně.

Když jsme seděli na lavičce a krmili se smaženou rybkou s hranolkama, pobíhali kolem nás, úplně blizoučko, občas si drze zakřičeli a jedli vše, co jsme jim hodili - vřelou hranolku, rybu i s trojobalem, prostě hladoví racci :-)
Po jídle se jdeme ještě projít až k majáku, tam jsme se minule nestihli podívat.

Fouká opravdu silný a studený vítr, místy mám co dělat, abych se udržela na nohách, natož ještě fotila :-)
U moře opět krásný zážitek, stejně, jako před 2 lety. Tady se mi to líbí asi nejvíc, nádherná divoká irská příroda, moře, racci, lodě... jedna pohádka.

Ráno se probouzíme do slunného, nádherně teplého dne. Stal se zázrak a poslední den nám počasí přeje. Nasedáme na bus a jedeme asi 20 km od centra Dublinu, k úpatí pohoří Wicklow Mountains.

Zde se nachází Powescourt Gardens, jedny z největších okrasných zahrad na světě.
Naše putování začne v malé vesničce Enniskerry, kde si nejprve dáme na prosluněné zahrádce kávu a pak vyrazíme směr zahrady.

Po cestě míjíme pěkný kostelík,
koukneme na pohoří v dálce,
pohladíme si pasoucího se koníka
a už jsme na místě. Otevřou se nám krásné obrazy, upravené trávníky, záhony, sochy, vodotrysky, japonská zahrada, italská, hřbitov zvířátek, zámek, jezírko, jedna nádhera.












Dáme si na zahrádce capuccino

a jedeme domů balit. Vstáváme v 5 ráno a odlítáme směr Londýn a pak už bohužel domů.

Chceme vám děti poděkovat.
Za všechno (vy víte dobře za co).
Za to, jak jste se o nás starali, téměř jako o vlastní,
jak jste úžasně připravili program,
jak jste nám zase všechno ukázali,
jak jste se nám věnovali,
jak jste se museli kvůli nám docela hodně uskromnit a nepohodlně spát,
jak jste museli vydržet ten roztahanej materiál :-),
taky se musíme omluvit za to, jak vás bolely žebra od smíchu :-)
a že jste museli vstávat skoro o půlnoci :-),
prostě děkujeme za celou krásnou dovolenou. Máme vás moc rádi :-)